10. až 15. června 2018 - LSTK 3.B

10. června v 10:00 jsme se sešli na nádraží v Mostě. Všichni jsme měli skvělou náladu a byli jsme zvědaví na to, co si na nás následující týden připravil. Už cesta vlakem nám dala zabrat. Mírné počáteční zpoždění se prodlužovalo i kvůli problémům na trati. Nakonec jsme se po několika hodinách cestování dostali do Českého Krumlova, kde jsme měli dvouhodinový rozchod. Každý jsme šli svou cestou, ale všichni jsme prozkoumávali krásy tohoto nádherného města. Po rozchodu jsme dorazili do prvního kempu, kde jsme si rozdělali stany a vydali jsme se do nedalekého podniku na výbornou večeři.

Dalšího dne jsme se v 10:00 setkali s naším instruktorem na vodu Radkem. Radek nám teoreticky vysvětlil co a jak se na vodě má a nemá dělat, jak bychom se na vodě měli chovat a seznámil nás s dvoudenním plánem. Po teoretické části jsme vyfasovali vesty, kajaky, pádla a barely. Na klidné vodě jsme se s ní seznamovali a učili se zacházet s pádly. Po pár minutách jsme to dostali do rukou a vydali jsme se po proudu Vltavy. Vzápětí nás čekal první jez, který jsme až na jednu výjimku úspěšně všichni zvládli. Druhý jez byl kritický, protože tam se potopilo snad nejvíce lodí. Po druhém jezu jsme dopluli až do centra Krumlova, kde jsme se předchozí den procházeli. Před sebou jsme měli ještě tři jezy, ale my jsme stejně dál obdivovali krásy města. Po dvou jezech v Krumlově nás od nich čekala dlouhá pauza, protože poslední nás čekal až na úplném konci pondělní cesty. Jelikož nám sluníčko celou cestu pálilo do zad, schválně jsme se namáčeli a shazovali se. Část trasy jsme i soulodili, a to všech 14 lodí. Za posledním jezem jsme se objevili v kempu Zlatá Koruna, kde jsme měli přečkat další noc. Postavili jsme si stany, najedli se a natěšení na další den jsme usnuli.

Ráno jsme zjistili, že v noci pršelo a že venku není tak hezké počasí jako předchozí den. To nám ale nezabránilo v tom znovu se vydat na vodu. V úterý nás čekaly jezy dva, ale až úplně na konci, takže jsme před sebou měli 20 kilometrů klidné vody. Jak se ukázalo, tak klidná moc nebyla, protože pršelo, ale i přesto jsme to skvěle zvládli. Dělali jsme různé zastávky a přestávky a celkově jsme si užívali nádherné okolí řeky. Jedna ze zastávek byla i u zříceniny Dívčí kámen, na kterou jsme se šli podívat. Byl odsud nádherný výhled na údolí Vltavy. Následoval předposlední jez, který byl takový rozbořený, ale zato se sjížděl velmi dobře. Poslední jez jsme lodě přenášeli, protože se sjíždět prostě nedá. Na konci naší vodní cesty jsme se rozloučili s Radkem, který nás pochválil za to, jak nám to výborně šlo, popřál nám krásný zbytek týdne a my jsme se vydali do autobusu, který nás zavezl do autokempu U Pískovny, ve kterém jsme přespávali poslední tři noci. V radosti, že nebudeme muset další dny zabalovat stany, jsme je naposledy postavili. Vedoucí výcviku, Mgr. Krčmář, nás seznámil s kempem a plánem na další dny, kdy nás měla čekat cyklistická část. Večer začalo hodně pršet a my se modlili, ať to do dalšího dne přestane ale hlavně, ať to vydrží naše stany.

Bohužel se naše obavy naplnily. Celou středu nám vydatně pršelo a my se nemohli vydat na výlet do 25 kilometrů vzdálené Třeboně na kolech. Skoro celý den jsme tedy zůstali pod střechou, hráli společenské hry a vzájemně se poznávali (ano, i po třech letech). Odpoledne, kdy přestalo trochu pršet, ale pořád se nedalo vyjet, jsme nasadili pláštěnky a vydali se do nedaleké Suchdole nad Lužnicí na oběd a doplnit zásoby jídla. Na večer přestávalo pršet a my se těšili, že další den se do Třeboně už konečně pojedeme podívat.

Následující ráno jsme zjistili, že neprší, takže jsme nasadili cyklistické oblečení a šli se setkat s naším novým instruktorem. Pan instruktor nám předal kola a helmy a seznámil nás s cílem naší cesty. Vysvětlil nám také, jak se máme na kolech chovat v různých situacích, například na silnici. Do Třeboně jsme dorazili za necelé dvě hodiny. Dostali jsme dvouhodinový rozchod a my se rozprchli. Většina z nás šla na oběd, protože jsme byli vyčerpaní a čekala nás ještě i cesta zpátky. Cesta zpátky byla opět velmi příjemná. Jeli jsme se podívat i na Schwarzenberskou hrobku. Znovu jsme zastavili v obchodě v Suchdole, kde jsme si nakoupili věci na páteční cestu domů. Po příjezdu jsme předali kola a šli si zabalit věci, protože jsme ráno museli vstávat velmi brzy.

Páteční vstávání bylo utrpení. Vlak nám jel chvíli po sedmé hodině a my jsme proto museli vstávat velmi brzy. Když jsme zabalili i poslední věci a složili stany, rozloučili jsme se s kempem a vydali se na nádraží. Cesta zpátky do Mostu byla klidná. Většina z nás odpočívala, protože jsme byli z padesátikilometrové čtvrteční cesty velmi unavení. Do Mostu jsme se dostali v půl druhé odpoledne, rozloučili se se spolužáky a učiteli a vydali se domů vyprat si své špinavé a promáčené oblečení.

Autorka: Natálie Kočinová, 3.B