Aktuality

S končícím školním rokem se účast na výuce vždy ztenčuje. To ale neplatí o již tradičním sportovním dni. Ten se koná vždy na konci roku a letos to vyšlo právě na úterý 23. června.

Počasí sice bylo nemilosrdné, ale naši žáci si i přesto dokázali den plný pohybu a sportu užít. Tento rok se soutěžilo opět ve třech disciplínách.

Nejširší zastoupení týmů měl jako již tradičně fotbal, ve kterém celý turnaj ovládli kluci ze septimy s všeříkajícím názvem Alkáči.

Holčičí disciplínou byl volejbal, který suverénně vyhráli studentky z týmu Švískoti reprezentující třídu 2.S.

V pondělí 15. června vyrazili studenti z 3.A, 2.A, M.A a Q.A na týdenní poznávací zájezd do Španělska. Po dlouhé cestě autobusem přes Německo a Francii jsme dorazili na pobřeží Costa Brava, které se na několik dní stalo naším domovem.

Ubytováni jsme byli v hotelu Balmes v Calelle, kde nás čekalo příjemné prostředí i výborná strava. Po příjezdu jsme si užili první chvíle u moře a načerpali síly na další dny plné poznávání.

Stejně jako v minulých letech jsme opět podnikli výpravu s výběrem studentů do naší spřátelené školy v německém Hungenu. Připojuji dojmy našich studentů:

Výměnný pobyt v Německu hodnotím velmi pozitivně. Na začátku jsem měl problém němčině rozumět a bál jsem se mluvit, ale díky každodennímu kontaktu s německými studenty a snaze aktivně komunikovat se můj strach postupně odboural. Začal jsem lépe rozumět a zapojovat se do běžných konverzací, což výrazně zlepšilo mé jazykové dovednosti. Němečtí studenti byli velmi přátelští a ochotní. Také program byl skvěle připravený. Navštívili jsme Frankfurt, kde jsme viděli Main Tower a Paulskirche a také Wiesbaden, hlavní město Hesenska. Celý pobyt považuji za vydařený a budu rád, pokud budu mít možnost zúčastnit se podobné akce i v budoucnu.

V termínu od 17. do 19. června jsme odjeli s 2.S do Prunéřova. Cílem naší exkurze byl Přírodní park Střední Krušnohoří. Krajina mezi Prunéřovským potokem a řekou Chomutovkou je známá svými geologickými útvary, lesy a krajinářskou hodnotou.

Našli jsme si čas i na sport, opékání buřtíků a letní pohodu.

Autoři: Mgr. Karla Trefná (text), Mgr. František Staněk (foto)

Jako poslední třída z letošních 3. ročníku, se na šestidenní putování vypravila 3.B.

Vlak nás tentokrát zavezl do krás jižních Čech a naše nejprve vodní, a později cyklistické dobrodružství, tak mělo kulisy Českého Krumlova, povodí Vltavy či Třeboně. A jak se podařilo třídě vypořádat s nástrahami kánoí, jezů a kol?

Dvou set tisícová Mohuč nás čekala hned ráno. Opět město, založené Římany jako Mogontiacum. Cíle naší prohlídky byly: Marktplatz v centru starého města, katedrála sv. Martina a mnoho dalšího.

Takže co jsme viděli? Katedrálu sv. Martina a Štěpána, postavenou z červeného pískovce s mohutnými osmibokými věžemi a čtyřmi věžemi rohovými - opět něco úplně jiného, než jsme zatím viděli. Základ románský, ale pak, asi je to tady v Německu nějaké pravidlo, přestavěná do gotiky a samozřejmě i baroka. Dokonce kapli sv. Gottharda museli kousek šoupnout i do náměstí, jinam se nevešla. Ta jediná je postavená z bílého kamene. Vnitřek připomíná dóm ve Špýru s jeho nazarénskými freskami. Jako unikát můžeme vidět i dva protilehlé chóry, každý zasvěcený jednomu světci. V den vysvěcení ale vyhořel (r. 1009) a tak ho stavěli znovu.

Ráno se probudíme na novém hotelu a vyrážíme do nejstaršího německého města - Trevíru, kterému dal římský císař Augustus jméno Augusta Treverorum. Tentokrát nejedeme z hotelu busem, ale hezky šlapeme po svých.

První zastávkou je zvonice - Červená věž, která stojí hned vedle paláce kurfiřta trevírského. Potom pokračujeme úzkými uličkami ke Kostelu Panny Marie, abychom jeho prohlídkou poznali již pátý typ gotiky, tentokrát gotiku šampaňskou. Název připomíná i barva vnitřního nasvícení kostela, jemně růžová jako barva tohoto nápoje. Stavbu zadal císař Konstantin už r. 326 n.l. Číslo 12 tady hraje svou roli - půdorys dvanáctilisté růže, 12 opěrných sloupů, podpírající klenbu s výzdobou Rajské zahrady… bylo by toho hodně, o čem psát. Ale jak je letos zvykem, uvniř právě dnes probíhají slavnosti a veřejnost není vpouštěna.

Dnes ráno opouštíme Belgii a jedeme do posledního člena BENELUXU, Lucemburska. Po cestě posloucháme několik zajímavostí z dějin této malé země. Tedy malé rozlohou, významem pro naše dějiny velikým. A velikostí pro současnou dobu finanční také země veliké.

Po příjezdu do centra se vydáme k blízké katedrále Notre Dáme, kde se kromě zajímavostí o stavbě vydáváme do jejích katakomb, kde se zastavíme u náhrobku Jana Slepého. My, Češi, mu říkáme Jan Lucemburský, Francouzi mu říkají Jan Český. Ale my víme, že je to ten Jan, který u Kreščaku pronesl, že toho Buoh dá nebude, aby český král z boje utíkal. A on neutekl, ale padl tam. U jeho hrobu si čteme latinský nápis o tom, jak významný panovník to byl. Zajímavé…

Dnes jsme ráno vyrazili do dvou starobylých belgických měst-Gentu a Brugg. Jako první bylo na řadě město Gent, které bylo od středověku hanzovním městem, kde se obchodovalo se suknem. Zbohatlo a bylo to vidět všude. Dvě radnice-gotická a renesanční, nejvyšší věž v Belgii, kostel sv. Mikuláše, kde měli žáci dostat podrobné informace o jednotlivých výjevech nejslavnějšího deskového oltáře od van Eycka. Ale díky chování turistů v minulých letech oltář uzavřeli do placeného prostoru s vysokým vstupným.