Debatní klub

Krátce o klubu

Už mnohokrát jste o něm slyšeli. Už mnohokrát jste jej (vědomě či nevědomě) zahlédli. - Řada z vás se s ním setkala na dni otevřených dveří a do tříd vás všech již alespoň jedenkrát zavítal. - A konečně, už mnohokrát jste o něm na této webové stránce četli. Tážete se, o kom, o čem? O kom, o čem mluvím? - Potom tedy vězte, že právě a jedině o debatním klubu mosteckého gymnázia.

Už nyní vám za celý klub děkuji, že jste se dali do čtení. Zároveň vám přeji příjemné prožití řádků následujících. Jsem velmi rád, že mohu být na této cestě vaším průvodcem a podniknout s vámi pouť za historií debatního klubu a za taji debaty. Pokusím se vám nastínit, co to vlastně debata je, co je její podstatou a cílem. Prozradím vám, k čemu je umění debaty dobré a jak jej můžete velmi snadno uplatnit v praktickém životě. Projdeme spolu nejeden zákrut vábivé debatní cesty, protáhneme se nejedním zrádným zákoutím a cestou možná přejdeme i po velmi tenkém ledě…

Dřímá-li ve vás duše dobrodruha, je to jedině dobře. - Můžeme si totiž být jisti, že vás předchozí řádky neodradily, ba naopak motivovaly. - Motivovaly k překročení pomyslné startovní čáry a k vydání se vstříc poznání nového dobrodružství.

A právě první zákrut naší cesty vede okolo historického okénka, v němž se skví pohled do období nástupu nového millennia, konkrétně do roku 2000 n. l. A právě v průběhu tohoto jubilejního roku rozpohyboval inženýr Vladimír Černý proces, jehož výsledek lze otevřeně nazvat debatním klubem. - A byl to právě tento klub, který vytrval až do dnešních dnů, dnů čtrnáctého roku nového tisíciletí (a zcela jistě bude trvat i nadále, pozn. aut.).

Jak už tomu bývá ve všech historiích, i v této se vystřídalo mnoho dob, období, ér a věků. - A i touto prošlo velké množství postav, které se do ní různým způsobem zapsaly. Stejně tak by však byl byť i jen jejich prostý výčet velmi zdlouhavý. A to, myslím, není momentálně potřeba. Dovoluji si tvrdit, že namísto toho vystačí krátké konstatování. - Debatním klubem mosteckého gymnázia prošla celá řada budoucích právníků, lékařů, pedagogů, přírodovědců, humanistů, techniků a dalších. - A tážete-li se, v čem jim byl debatní klub prospěšný, pokusím se vám prostřednictvím následujících řádků odpovědět.

Než však dojdeme k jádru věci, je mou povinností před vámi odtajnit pravý význam slova debata. Právě v tomto momentu totiž nejčastěji dochází k zásadnímu faux pas. Debata totiž není, jako například diskuse, situace, kdy se dvě strany přou bez konkrétních pravidel a obhajují své vlastní názory. Debata je ve své podstatě soutěž. - Je to soutěž, která má pevně stanovená pravidla a pevně stanovený úzus.

Co se týče pravidel, je situace poměrně přehledná. Vždy existují dva týmy, které obhajují či zpochybňují předem danou tezi. Činí tak prostřednictvím definic, kritérií, argumentů a křížových otázek. To vše probíhá dle předem stanoveného formátu, který přesně říká, který mluvčí jedné nebo druhé strany má slovo, jak dlouho musí mluvit, co musí ve své řeči uvést a čeho se naopak dopustit nesmí. Dokreslující křížové otázky mají též svého tazatele a tázaného dle momentálně probíhající části debaty. Mezi oběma zmíněnými stranami (afirmací a negací) stojí rozhodčí, který na základě přesvědčivosti jednotlivých stran určuje vítěze. - Konkrétně hodnotí strategii, spolupráci a strukturu projevu.

Hlavním klíčem k podstatě debaty je však úzus. Ten totiž říká, že debata není postavena na obhajobě řečníkova vlastního názoru, nýbrž na stanovisku, které bylo dané straně předurčeno. A k čemu je toto dobré?

Zásadních kladů je celá řada. Hlavním z nich však je, že se debatér naučí přemýšlet. - Respektive je doveden ke schopnosti náhledu na problém z více stran. To je často velmi obtížné. - Debatér musí svádět vnitřní boj a na chvíli popřít svůj osobní názor, i když je to pro něho skutečně velmi těžké. Ale je to nutné. - Po čase si navíc lze uvědomit, že se z myšlení jedince postupně vytrácí tvrdohlavost a naopak roste schopnost empatie. Debatér je neustále nucen si uvědomovat, že mince má dvě strany, nikoli jen jedinou, stejně jako i svět je ve své fyzické podstatě obapolný. Získá však ještě jednu důležitou schopnost. - Tyto náhledy umí popsat, vyslovit a plně si uvědomuje jejich obsah.

Ať už budeme hovořit o debatě připravené či nepřipravené, uvědoměním si těchto skutečností jsme se (prozatím) přiblížili ke konci naší cesty. Další pokračování je totiž jen na vás. Vězte, že v rámci debatního klubu lze poznávat nové přátele, získávat nové zkušenosti a dokonce si i velmi přínosným způsobem zpestřit školní docházku. Co je však hlavní, je poznání. - A jak už bylo zmíněno, je to ono poznání, které můžete doslova užít "tady a teď".

Tedy neváhejte a přijďte se k nám kdykoli podívat; budete vítáni!

Autor: Vladimír Arnošt, absolvent gymnázia

Debatní klub gymnázia Most - článek do školního almanachu k 90. výročí vzniku gymnázia Most

Čtyři roky před mým narozením se přihodila událost, jež poznamenala můj život. Vím, že vám to může připadat matoucí, nechte ještě alespoň chvilku třepotat své zorničky na těchto písmenkách a já vám slibuji brzké vysvětlení. V opačném případě neváhejte a otočte list.

Co že se to vlastně událo v onom roce? Američané poprvé vypustili do vesmíru raketoplán Columbia, Belize vyhlásilo nezávislost, papež Jan Pavel II. přežil další pokus o atentát, Francie zrušila trest smrti, uveřejnil se MS-DOS a k tomu všemu byl objeven radioaktivní prvek bohrium. Možná teď již tušíte, že se jedná o rok 1981, nebudu vás dlouho napínat, máte pravdu. Musím vás ale zklamat. Nepoznamenal mě ani kosmický program, ani politická situace ve Střední Americe, ani křesťanské milníky, ani etické pokroky starých evropských národů, ani raketový vývoj informačních technologií a už vůbec ne chemie.

Bylo to něco zcela jiného, velmi nenápadného a málokdo o tom vlastně něco ví. Ve spojených státech v tu dobu pod vedením doktorů Amose Tverskyho a Daniela Kahnemana proběhl přelomový výzkum (hodilo by se říct, že se jednalo o sociologicko-psychologický výzkum, ale nechci vás zbytečně strašit). Skupinu lidí postavili před dva zdánlivě odlišné problémy. Jejich země měla být napadena nemocí, která si vybírá nejvyšší daň, a ona vybraná skupina lidí se měla rozhodnout, které z nabízených řešení by vzala za své. V prvním problému měli možnost zvolit plán A, tím by určitě zachránili 200 lidí z 600, nebo mohli zvolit plán B, v takovém případě by existovala třetinová pravděpodobnost, že by všech 600 lidí přežilo a dvoutřetinová pravděpodobnost, že by všichni zahynuli.

Nevím jak vy, ale vybraná skupina se ze 72 % rozhodla pro plán A a jen 28 % respondentů se vyslovilo pro plán B. Pomalu se dostáváme k onomu vyvrcholení, jelikož stejným lidem byl přednesen totožný problém, ovšem tentokrát s plány C a D. Kdyby se přiklonili k variantě C, zcela určitě by zahynulo 400 lidí z 600 a kdyby si vybrali možnost D, byla by to třetinová pravděpodobnost, že by nikdo nezemřel a dvoutřetinová pravděpodobnost, že by zemřelo všech 600.

Najednou se pro plán C vyslovilo 22 % dotazovaných a pro plán D celých 78 %, můžeme říci, že poměr lidí se obrátil a přitom... (pokud jste dostatečně všímaví) je plán A zcela stejný jako plán C a také plán B se rovná možnosti D.

Když jsem se dozvěděl, jak skupina lidí změnila názor jenom díky jinému výběru slov, byl jsem doslova ohromen. Oba problémy byly na chlup stejné, pouze slovíčka se přeformulovala, obsah zůstal zachován a to jediné stačilo k tomu, aby celá skupina lidí změnila názor. Najednou jsem si uvědomil tu ohromnou a nekonečnou sílu slova a zatoužil jsem do jeho tajemství proniknout mnohem hlouběji.

A ejhle, bylo mi přáno, inženýr Vladimír Černý rozpohyboval v roce 2000 proces, který dorostl do podoby debatního klubu, a já se stal jeho součástí.

Ano, ano, možná se chichotáte, někteří možná i hlasitěji, nebo tlumeně, jak se válíte smíchy pod stolem, ale mně to nevadí. Mně se také ostatní studenti a spolužáci občas posmívali a já jim to nezazlívám. Vůbec netušili, co to vlastně debatní klub znamená, představovali si mě sedícího u kulatého stolu s šálkem čaje pokřikujícího na ostatní a debatujícího o filozofickém významu rybářských mušek.

Abych byl upřímný, já jsem se také smál, v našem debatním klubu na mosteckém gymnáziu jsem se vlastně smál skoro pořád, důvod byl však jiný. Nikdy by mě nenapadlo, že debata a debatování může být tak zábavné a že s lidmi, se kterými jsem sdílel stejné nadšení, můžu zažít tolik legrace a neskrývaného štěstí. Nikdy bych nevěřil, že bych dokázal plynule mluvit šest minut na tak zapeklitá témata, jako byla přítomnost amerických vojenských sil v Saúdské Arábii nebo prosazovat znovuobnovení trestu smrti a posléze stát na opačné straně a prosazovat pravý opak. Nikdy bych si sám sebe nepředstavoval, jak sebevědomě jednám se staršími autoritami, jak umím správně vyjádřit své názory, vidět problémy z mnoha úhlů, naučit se rychle reagovat a vidět mezery v argumentacích, když se s někým přu. A nejen to. Zpětně si uvědomuji, co všechno jsem za dobu svého působení jako debatér dokázal, co všechno jsem se naučil a jak hodně mě to změnilo v pozitivním směru.

Vám se to všechno možná může zdát stále matoucí, leč dovolte mi znovu rozkomíhat vaše zornice, nejspíš se asi únavou zastavily na poslední větě, rád vše ozřejmím.

Hlavní náplní debatního klubu byly a zatím stále jsou debaty jako takové. Kamenem úrazu ale zůstává fakt, co že to vlastně ta debata je? Jak tedy probíhá? Snad mi budete věřit, že opravdu nesedím kolem kulatého stolu, neusrkávám saké a nesnažím se rozlousknout tajemství vesmíru. Naše debaty jsou soutěžní, což znamená, že musí mít určitá pravidla. Naštěstí je mají, ale jsou trochu komplikovaná a nemyslím si, že je správná chvíle je sáhodlouze vysvětlovat. Snad bude stačit, když řeknu následující: představte si dvě strany, jedna podporuje tezi, tedy námět debaty, a druhá se snaží o opak, tedy dokázat, že ta první strana nemá tak docela pravdu. Každá strana má tři mluvčí, kteří se podle určitých pravidel střídají, a dokonce po skončení řečí jednotlivých mluvčí přicházejí na řadu kolikrát velmi zajímavé, často úsměvné, veselé, ale někdy i agresivní křížové otázky, kdy se protistrana táže a poslední řečník odpovídá. Všichni řečníci (mluvčí) mají pevně stanovený čas proslovu, který je radno dodržovat. Nakonec rozhodčí hodnotí, která strana byla přesvědčivější, kdo měl lepší strategii, spolupráci a strukturu projevu.

Soutěžní debata je vlastně týmová skupinová soutěž, na kterou má člověk čas se připravit, nebo ne. Připravené debaty mají tu výhodu, že máte čas pořizovat si materiály a shánět pomocné informace, často se tak dozvíte spoustu zajímavých věcí, které byste se asi ani jinak nedozvěděli. A po čase zjistíte, že najednou víte víc než ostatní studenti, máte přehled, vaše obzory se rozšiřují a zajímavé vědomosti narůstají.

Nepřipravené debaty mají výhodu v improvizaci, také se většinou jedná o ořechovější témata a tomu odpovídají argumenty, zřídka nezábavné.

Dalším zajímavým prvkem v soutěžních debatách je také povinnost daný námět debaty zastávat z obou stran, tj. jednou s ním souhlasíte, podruhé zase nikoliv. Často je to velmi obtížné, protože vnitřně zastáváte jen jednu rovinu, ale po několika debatách pocítíte nepopsatelné. S někým se bavíte o nějakém problému a za normálních okolností by vám v mysli vytanul jeden jediný postoj k danému problému, ale chyba lávky… jako debatéři jste se naučili nahlížet na věci z několika úhlů pohledu a najednou si opět dokazujete, že jste vnitřně vyspěli, už nejste tvrdohlaví, dokážete se vcítit do role ostatních, dokážete pochopit názory druhých a víte, že každá mince má dvě strany a co víc, vy ty strany umíte i popsat, vyslovit je a uvědomit si jejich obsah.

Cože? Nikde nevidíte onu zmiňovanou zábavu? Dobře. Debatní klub není jen o soutěžních debatách (existuje navíc několik různých forem), každá soutěž musí mít prvek odreagování a pobavení a teze jako například Je lepší být Karkulkou než Sněhurkou mluví za vše, tolik argumentů pro jednu nebo druhou pohádkovou ikonu, co rozpohybují bránici, bych jinde neslyšel. A nejen to. Debatní klub není ani jen o debatování, ale i o jiných aktivitách. Díky klubu jsem například dva roky zastupoval Indii a Japonsko jako studentský velvyslanec pro Pražský model OSN, měl jsem možnost poznat spoustu významných lidí nejen z České republiky a co víc, udělal jsem si tolik kamarádů po celé republice, že teď je ani neumím všechny správně pojmenovat.

Debatní kluby a kroužky jsou v zahraničí zcela běžnou záležitostí, téměř každý dnešní politik jimi prošel i mnoho jiných významných osobností, což není ani podstatné (úspěch se neměří známostí nýbrž kvalitou vlastního bytí). Učí lepšímu a sebevědomějšímu vystupování, komunikaci a porozumění druhým. Tuto potřebu pociťujeme každým okamžikem, jelikož se doba mění a reálných interakcí mezi lidmi ubývá, stále více se přikláníme k virtuální komunikaci a ztrácíme schopnost se plnohodnotně projevit právě jako lidé v živém personálním kontaktu s ostatními.

Pro mne jako osobu zastupoval debatní klub jednu z možností, jak tuto bariéru překlenout a nezakrnět v moderní době.

Pro mne jako středoškolského studenta znamenal debatní klub oživení školní docházky a pestré trávení nejen mimoškolních aktivit. Dnes už jsem povýšil a studuji na vysoké, z nabytých zkušeností čerpám doslova každý den, nebojím se říci svůj názor, jsem pyšný na své vystupování, prezentace, školní práce i jiné aktivity, jsem hrdý na všechno, co jsem díky debatnímu klubu zažil nebo se naučil a jsem rád, že umím svá slova volit tak, jak zamýšlím, a že díky nim mám život jednodušší, plný vyčkávajícího potenciálu.

A všem ostatním doporučuji, aby si také uměli hrát jako já, protože i zábavou lze docílit lepších kvalit. Debatování není dřina ani povinnost, vždycky to byl, je a snad stále i bude jen způsob, jak bezbolestně, bez námahy, bez trýznění, s úsměvem, se smíchem, s radostí a s viditelnými výsledky docílit stavu, kdy budete na své jednání hrdí.

Autor: Zdeněk Scholze, absolvent gymnázia Most