16. až 19. listopadu 2022 - Soustředění sboru SMoG 2022
Tak jako minulý rok, tak jako roky předešlé i tento rok jsem si mohl užít čtyřdenní pobyt na Hoře Sv. Kateřiny s naším sborem SMoG. Ač se může zdát, že se všichni zúčastnění elegantním způsobem vyhnuli škole, není tomu tak. Moudří již vědí. Čekaly nás čtyři dny bolestí v krku, marné žadonění o krátkou přestávku a vydávání ze své pěvecké dovednosti to málo, co zbylo z minulého roku. Ač to zní jako scénář hororu s lehkými prvky komedie, byla to zábava. Stejně taková, jako minulý rok.
Akce začala 16. listopadu ve středu individuálním dopravením sama sebe na Litvínovské nádraží. Z něj odjížděl náš autobus. Tímto chci poděkovat panu řidiči, který každému v autobusu prodal lístek za jinou částku. Moc mě potěšilo, že jsem platil více než jiní. Přejeme hodně štěstí a doporučujeme si zopakovat základní školu. Ano, znalost jednociferných a dvouciferných čísel se v reálném životě vskutku nesmírně vyplatí. Po příchodu do našeho noclehu a zkušebny v jedné budově, jsme neváhali a po dobrém obědě jsme šli rovnou na věc. Byli jsme ubytováni v Restauraci a penzionu U Rozhledny, takže o dobré jídlo a krásnou krajinu všude kolem nás nebyla nouze.
Tímto se dostáváme do nádherného začarovaného kruhu, který jsem si dovolil pojmenovat „žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít.“ Při třech hodinách zpěvu bez přestávky je žízeň vážně veliká, zejména pokud jste člen tenoru a máte zpívat výšky v dosti nepohodlných polohách vašeho mužského hlasu. Život utíká rychle. Velmi rychle. A pokud mi nevěříte, zkuste si zkoušet jednu část skladby, která vám nejde, a uvidíte, že čas uteče rychlostí světelného roku. A poslední zmíněná fráze v mém názvu popisuje moje pocity posledního dne a půl. Pokud z mého velice smyslného popisu stále nechápete, co mám na mysli, stanovím jinou definici. Jídlo, zpěv, pauza, zpěv. Jídlo trvá půl hodiny, zpěv dvě, a pauza… Pauza podle nálady a pocitů našeho momentálního sbormistra. Takže v rozpětí pěti až dvaceti minut. A poté zpěv až do dalšího jídla. A pořád, pořád, pořád, pořád dokola až do posledního dne. Myslím, že má definice jasně popisuje každý den soustředění. I momenty zábavy a radosti byli. Díky soustředění jsem viděl první sníh tuto zimu a neumím si představit romantičtější prožití prvního sněhu, než mrznutí venku v pantoflích a bez rukavic během hraní na kytaru a zpívání vánočních písní. Bylo to krásné.
Tolik zpěvu by byla velká nuda bez dobrého repertoáru. Ten letošní se mi až na pár výjimek líbí, ale tyto výjimky se mohou ostatním zalíbit. Těm, kteří se chystají na náš vánoční koncert 14. prosince v Kostele Nanebevzetí Panny Marie, mohu říct jen to, že se mají na co těšit. Náš momentální repertoár je směs více žánrů, takže můžete očekávat naše plné nasazení za doprovodu snad hezkého výsledku.
Soustředění jsem si jako minule moc užil. Pár negativit by se našlo, ale to už je problém našeho sboru a hlavně členů, kteří jsou tak vyspělí, jak se prezentují. Ten neustálý dril má smysl, jako sbor jsme se zase o velký kus posunuli a zase jsme se něčemu přiučili. Závěrem chci poděkovat Tomášovi, který se jako minulý rok ujal chlapců, měl na nás nervy a naučil nás zase něco víc. A největší dík od všech ze sboru patří naší sbormistryni, Daně „Řepince“ Řepové. Její nasazení a neúnavnost mě nikdy nepřestane překvapovat, a to ta moje ve vyrušování nezná hranic.
Autoři: Martin Piták, 2.C (text), Tomáš Varga (foto)
