15. září 2022 - Toskánsko - den šestý

Dnešní den začal zajímavě již okolo třetí hodiny v noci, kdy k nám vtrhla pravá středomořská bouřka. Blesky se protínaly jeden za druhým, silný vítr skučel mezi stromy, a nakonec přišla průtrž mračen. Bouřka byla prudká, ale trvala jen něco přes dvě hodiny. Někoho probudila, někdo spal klidně dál. Alespoň se před dnešním bohatým programem vyčistil vzduch. Pro jistotu všem říkáme, aby si vzali s sebou nepromokavé oblečení, má pršet.

Sedáme do busu a vyrážíme směr Bolsenské jezero, čeká nás bolsenský zázrak. Už po cestě se dělá veliké dusno, asi jsme s sebou táhli pláštěnky zbytečně. Po příjezdu do městečka navštěvujeme kostel Santa Cristina a posloucháme vyprávění o zázraku, který se odehrál roku 1263 českému knězi Petrovi. Nejednou vyjde ze dveří mohutný člověk a povídá: "Odkud jste přijeli?" Moravské zabarvení hlasu a pak se dozvídáme, že místní páter je z Hranic na Moravě. To byla paráda, měli jsme výklad od odborníka. A zavedl nás i tam, kam se jinak nechodí, nebo se nevstupuje. V Capella dei Miracoli sledujeme kámen s otisky nohou světice, posloucháme vyprávění o osudu této dívky i o následcích, které pro budoucnost tento pověstný zázrak měl. Jdeme i do katakomb, kde se nachází sarkofág s tělem asi čtrnáctileté dívky, jak všichni věří, s tělem svaté Kristíny. Páter nám vypráví zajímavosti o hrobech, jejich značení, historii této stavby… To jsme ale měli veliké štěstí!

Druhou zastávkou je 3000 let staré etruské město Civita di Bagnoregio. Městečko leží na tufové skále, a protože se okolí při zemětřesení kdysi propadlo, zůstal malý okrsek zcela izolován od okolí. O to zajímavější to je. Posloucháme výklad učitele, do pracovních listů zapisujeme potřebné věci a sledujeme památky. Po vysokém můstku jdeme okolo jeskyně sv. Bonaventury, kterého tu prý vyléčil sv. František z Assisi. Potom vstupujeme do městečka, kterému se přezdívá město mrtvých. Místní bychom spočítali na prstech rukou, víc jich není. (Strýček Google by prozradil, že jich je 12). Ale to nevadí, prohlídka průčelí nejstaršího kostela San Donato je i tak zajímavá, a ty uličky a zákoutí…

Potom následuje individuální prohlídka městečka, doplníme úkoly do listů a sedáme do autobusu směr ubytování. Opět jeden zajímavý den, plný nezvyklých zážitků, ale vedro si vybírá své a po cestě zpátky polovina žáků usíná. Nevadí, únava je veliká, ale co vše jsme dnes viděli, to v učebnicích nenajdeme… Tak zase zítra.

Autoři: Mgr. Zdeněk Vejražka (text), Mgr. Kamila Pelešková (foto)