3. května 2019 - Kterak jsme v Berlíně pračku a skleněnou kouli viděli

Když někomu řeknete, že může vycestovat a vidět Berlín na vlastní oči, tvář se mu rozzáří. To samé ovšem neplatí, když se dozví, že musí vstávat v pět. Víte jak to je, krása prý bolí - a tedy i ta berlínská. Po hrůzostrašném a přímo hororovém pátečním vstávání se všichni účastníci z tříd našeho gymnázia scházejí čtvrt hodiny před šestou u autobusu a v obličejích je kromě známek krátkého spánku patrné i očekávání. Postupně všichni uléhají do sedaček a čeká je jen čtyři hodiny dlouhá cesta, při které je spánkový deficit dostatečně vynahrazen. Společnost dělá i výklad pana učitele Přenosila o jednotlivých místech, která žáky čekají.

Ihned po příjezdu jsou studenti vrženi do spárů velkoměstských rušných ulic před vysokou skleněnou budovou berlínského hlavního nádraží. Na rozdíl od našeho maloměstského v něm nenajdeme bezdomovecké skrýše a prázdné prostory, nýbrž hned několik pater obchodů a restaurací volajících po vyzkoušení. Štrůdl studentů však nezastavuje, pouze přibržďuje, a tak po průchodu nádražím pokračuje dál podél řeky a kanceláří kancléřky, které obyvatelé trefně přezdívají pračka, až k sídlu německého prezidenta. Jestli si někdo připadáte zbytečně, vzpomeňte si na něj. Zde probíhá krátké historické okénko paní učitelky Schlenker, která má celý výlet pečlivě připraven.

Odsud všichni vyráží na dlouhý pochod Berlínem podél širokých ulic lemovaných rozsáhlými parky. Z všudypřítomné zelené barvy začíná bolet hlava. V tomto úseku narážíme na vysoký Vítězný sloup a pokračujeme dál k Braniborské bráně a památníku zesnulých Židů, který se skládá z různě velkých betonových kvádrů rozesetých po nerovném podloží. I když je to památník, kolemjdoucí přece nemohou odmítnout pěkný rovný stoleček na svačinu nebo sezení.

Nyní nás čeká prohlídka Říšského sněmu nebo také parlamentu. Historická budova zničená bombardováním a válkou - ostatně jako celé centrum Berlína, byla ale postupem času renovována a přetvořena v takový historicko-moderní hybrid. Na střeše je obrovská skleněná kopule, která slouží jako vyhlídka na centrum města. A je čas na oběd, následuje hromadný přesun zpět na nádraží. Zde se každý napapal dle vlastního uvážení a možností, výlet si přeci musíte pořádně užít.

Po chutné stravě se vydáváme na pochod číslo dvě. Směrem k Muzejnímu ostrovu. Tentokrát míjíme Pařížské náměstí, ulici Pod Lipami, Státní operu, Humboldtovu univerzitu i Berlínský dóm. Během cesty náš roj uzavírá paní učitelka Kostihová a Korcová, poslední členové dozorčí skupiny, se kterými si studenti povídají a vypráví si. U muzeí dostáváme rozchod, a tak každý prozkoumává městská zákoutí dle svého.

Nezbývá nic jiného než se vrátit k autobusu, dát Berlínu naše snad ne poslední sbohem a vytrpět další čtyřhodinovou jízdu zpět... Ke Sportovní hale přijíždíme ve čtvrt na dvanáct. Takový byl náš třetí květen.

Autoři: Dominik Duffek, sexta (text), Mgr. Pavlína Korcová a Mgr. Zuzana Kostihová (foto)