3. až 8. dubna 2019 - Nejezdíme na výlety jen po České republice

Naše škola nejezdí jen na výlety po České republice, vydává se i do zahraničí. A právě v jednom z dubnových týdnů několik cestovatelů vyrazilo daleko, až do Velké Británie.

V autobuse jsme skoro vůbec nespali, ale neměli jsme na výběr a v půl šesté ráno jsme museli vystoupit z vyhřátých sedaček do potemnělého Londýna. Byla zima, a proto jsme se vydali do ještě větší zimy, k řece Temži, odkud byla hezky vidět moderní čtvrť města. Jediní, koho jsme v ulicích sem tam potkávali, byli ranní běžci, jinak jsme byli sami, nevyspalí a promrzlí. Ale na naše útrapy jsme zapomněli, hned když jsme se vydali k dalšímu zajímavému místu města. Ten den jsme navštívili mimo jiných také katedrálu svatého Pavla nebo Tower bridge. Underground nás dovezl i do Oxford street, kde jsme měli možnost pořádně shopovat v této ulici bohaté na obchody. Po patnácti kilometrech v nohách už ale bylo na čase nastoupit zpět do autobusu, který nás měl odvézt k anglickým rodinám. Když jsme čekali na náhradní rodinu, někteří dosti promrzli, ale dočkali se nakonec všichni. K večeři měl každý to, co mu doma uvařili, bylo to různé.

Další den jsme se sešli na meeting pointu, odkud nás autobus odvezl do dalšího anglického města, Stratfordu nad Avonou, kde se narodil a žil známý spisovatel šestnáctého století William Shakespeare. Navštívili jsme jeho rodný dům a zahradu, vyslechli si pár informací o jeho životě a opět jsme dostali možnost nakoupit si oběd (nebo i něco dalšího). A ze Stratfordu jsme vyrazili naším oblíbeným autobusem na středověký hrad Warwick. Pro některé se tento výlet stal tím nejoblíbenějším, bylo to tam krásné a všichni si to užili, i když každý po svém. Stále nás víc a více překvapovalo, jak jsou Angličané milí lidé, už od pasové kontroly na hranicích se náš údiv stupňoval. Zvykli jsme si rychle. Stejně jako na ten hezký a velký hrad Warwick. Ale odejít jsme museli, i když se nám moc nechtělo. Nelitovali jsme ale dlouho, vydávali jsme se totiž do Oxfordu, univerzitního města s řadou historických památek a budov, kde také bydleli naše náhradní anglické rodiny. Byli jsme se podívat na několik univerzitních částí, viděli jsme slavnou jídelnu z filmu Harry Potter (neboli také Jindra Hrnčíř, jak říkal náš pan průvodce). No a nečekaně, když jsme se pořádně podívali, nakoupili a unavili se, opět si nás vyzvedl autobus, který to tentokrát neměl k našim rodinám daleko.

Další den jsme se vyspalí a připravení objevovat Anglii z našeho známého meeting pointu vydali do města Salisbury, kde jsme navštívili krásnou gotickou katedrálu, která se pyšní nejvyšší věží v celém království. Tímto městem protéká pět různých řek, proto není úplně ideální orientovat se tam podle vody. Obecně vůbec nebylo těžké se ztratit, ale důležité bylo, že se všichni zase našli a po nějakém tom nákupu dorazili zpět k našemu autobusu. A odtud jsme celí natěšení vyráželi na známé prehistorické a kultovní místo Stonehenge. Cestou jsme z oken autobusu měli vidět i Westburského křídového koně, který je jeden z největších v Anglii, ale počasí v podobě mlhy nám v tom zabránilo. Ani nás to nestihlo mrzet a už jsme seděli v dalším autobuse vezoucím turisty ke Stonehenge. Bylo to tam krásné a zvláštní, takové tajemné a kouzelné. Jako všechna záhadná místa, o kterých toho moc nevíme a už asi ani nezjistíme. Foťáky se nám zavařili nad množstvím pořízených fotek těch několika kamenů v kruhu postavených. Sluníčko nám sice celý den příliš (spíš vůbec) nepřálo, my si to ale i tak zvládli krásně užít a v rodinách znaveně padnout do měkké postele.

A bylo to tu. Nadešel poslední den, který jsme měli strávit jen a jen ve Spojeném království. A my si ho hodlali pořádně vychutnat. Vše začalo na zámku Windsoru, který je něčím jako chatou královny. Po důkladné prohlídce jako na letišti jsme se všichni dovnitř přeci jen dostali a vydali se na prohlídku. Zámek byl krásný (bodejť by ne, je to královský weekendhouse). Líbil se nám, i když některé místnosti nebyly původní. Prošel si totiž velkým požárem, ovšem po nějaké době se ho podařilo dát do pořádku a my ho viděli v celé své kráse. Kousek odsud jsme také nakoupili levné anglické suvenýry, sendviče místo oběda a svačin a nějaké čaje domů pro rodiče a kamarády. A odsud jsme vyjeli dál, znovu do Londýna, dokončit prohlídku pamětihodností, kterou jsme začali první den. Tentokrát jsme se byli podívat na Buckinghamský palác, Westminster Abby, také Big Ben, ze kterého jsme ale moc neviděli, zrovna je totiž v opravě. A od Big Benu s parlamentem jsme se vydali dál, ke slavnému London eye. Projeli jsme se opravdu dobře (ještě aby ne, jedno kolo trvá třicet minut), sice jsme díky mlze opět nic moc neviděli, ale to, co jsme viděli, stálo za to. Fotky odsud jsou opravdu pěkné a originální. A po dlouhém kolečku už nás čekala cesta na Trafalgar square, cestou jsme se ale zdrželi u jednoho z pouličních hudebníků, který předváděl své umění hraní na elektrickou kytaru. A když jsme se na náměstí postavené na počest admirála Nelsona dostali, jen jsme si vyslechli pár slov o něm a vydali se dál na Leicester square, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny, kdo chtěl, mohl jít na večeři do čínské restaurace a kdo ne, dostal volný rozchod. Většina ho využila pro nákupy posledních dárků nebo večeře a svačiny do autobusu a na dlouhou cestu, která se blížila rychleji, než jsme si přáli. Když první skupina dojedla v restauraci, šli jsme se podívat ještě na slavnou křižovatku Picadilli Circus, kde jsme ale nemohli být moc dlouho, protože autobusy už dorazily, připravené na zpáteční cestu. Naposledy jsme si zpoza skel autobusů prohlédli noční Londýn a čekali, až dorazíme k Eurotunnelu a následně přes hranice Belgie, Nizozemska a Německa. Do České republiky jsme úspěšně po dlouhých šestnácti hodinách dorazili, ale mnohem raději bychom se vrátili zpátky do krásné Anglie. Tak třeba příště.

Autorka: Denisa Alblová, tercie