9. - 11. září 2017 - Naše velké poprvé…

Určitě Vám nikomu nemusím dlouho vysvětlovat, jaké to je přejít ze základní školy na školu střední. Čekalo nás mnoho neznámého, jako je například úplně jiné prostředí, noví učitelé, ale hlavně nový kolektiv. Nových 28 spolužáků, se kterými budete trávit další čtyři roky. Je na každém člověku, jestli bude mít s novými spolužáky dobré, nebo naopak mizerné čtyři roky.

K tomu, aby byl pro nás přestup na novou školu co nejjednodušší, byl pro nás připraven třídenní adaptační kurz, který měl z každého jednotlivce udělat důležitou část třídního kolektivu. Místem konání oné akce se stala Hora Svaté Kateřiny. Na první pohled dost nevýrazná vesnička, se nám tak na tři dny proměnila v místo plné společných zážitků.

V sobotu jsme dorazili na místo okolo dvanácté hodiny polední. Proběhlo rozdělení pokojů a poté nám takřka okamžitě začal velmi pestrý program, který obstarávali dva skvělí lektoři Terka a Filip. Rozdali jsme si jmenovky a začaly jsme hrát nejrůznější hry, díky kterým jsme si rychle zapamatovali všechna jména, a to byl náš první velký úspěch. Díky tomu bylo jasné, že i Terka s Filipem se stanou členy našeho nově vzniklého kolektivu. Po krátkém poledním klidu, byl pro nás připraven další program. Až do večera jsme hráli různé hry, povídali si a dělali vše společně. Na konci tohoto dlouhého dne měl každý z nás několik nových přátel.

Ačkoliv já si budík v neděli normálně nenastavuji, byly jsme tentokrát všichni "donuceni " vyhrabat se z pod peřin, avšak probrala nás až snídaně. Po ní jsme se začali věnovat práci v týmu. Různé soutěže byly vždy zaměřeny na něco trochu jiného. Učili jsme se spolupracovat, chápat se, tolerovat a respektovat. Bohužel, nad Svatou Kateřinou se nám v neděli zatáhla mračna, takže většinu dne pršelo, ale myslím, že to nikomu nevadilo. I přes ne úplně příznivé počasí, jsme ale i nadále pracovali a učili se jak spolu vycházet v novém kolektivu. Večer se počasí naštěstí umoudřilo, což se hodilo. Čekal nás totiž dlouho očekávaný "Noční výsadek". Na první pohled hra se zvláštním názvem, která se hrála v lese, a jejím účelem bylo naučit nás důvěřovat si. Byly vytvořeny skupiny po sedmi, každý měl zavázané oči až na navigátora, který se nás snažil dostat do cíle "v jednom kuse". Nakonec se vše podařilo a všichni tuto hru přežili. Každý se pak s radostí odebral na pokoj nabrat síly do našeho posledního dne.

Nastalo pondělí a s ním den odjezdu. Za celý pobyt jsme se stali kamarády a lidmi, kteří si navzájem dokážou pomoct. Před příjezdem našeho autobusu ještě proběhlo rychlé focení a po něm loučení s Terkou a Filipem, kteří nás skvěle zabavili, ale hlavně z nás udělali jeden tým.

Děkujeme, I.B

Autoři: Dominik Síbr, 1.B (text), Mgr. Jiří Henzl (foto)