1. února 2017 - Exkurze za Terakotovou armádou
Popravdě řečeno, už si ani nepamatuji, kdy jsem do této rubriky webu své alma mater přispíval naposledy. Ale nějaký pátek už to bude - lépe řečeno, už je to velmi dávno. A protože studentem mosteckého gymnázia již po tři vysokoškolské semestry nejsem, pravděpodobnost, že tento text z mého pera (respektive klávesnice) nikdy nevzejde, se ještě před několika dny blížila skálopevné jistotě. To by však svět nesměl být paradoxní. A nesměl by mít tendenci k náhodám, a co víc: k jejich kumulaci. Svět staví náhody na sebe, jednu na druhou - a tak nezřídka vznikají doslova pyramidy náhod. Tento text o pyramidách není; avšak je o něčem, co nemá k pyramidám zas až tak úplně daleko. - A samozřejmě, na počátku stála významná náhoda!
Onou náhodou bylo, že jsem před neskutečně dávnými sedmi lety vstoupil do debatního klubu. A skutečně to byla náhoda! - Ani nevím jak, ale najednou jsem se tehdy ocitl na jeho páteční schůzce - a protože debata byla toho času podnětná, zůstal jsem jeho členem až do svých posledních gymnaziálních dní. Dnes jsem členem emeritním, zač jsem všem současným debatérům vděčen. A zejména panu Černému, protože uznejte sami: když vás vprostřed zkouškového období, jímž se snažíte co nejlépe probojovat, náhle osloví někdo, s nímž jste velice podnětnými diskusemi o všem možném a rozpravami i o tom nemožném strávili podstatnou část svého života, a nabídne vám možnost účastnit se akce, k níž máte mnohé co říct, nelze to s čistým svědomím odmítnout. Je to totiž přesně ta nabídka, jež se neodmítá.
A tak se jednoho krásného dne (konkrétně 1. února 2017) nakrásně stalo, že jsem opět přihlížel debatnímu dění. Ovšem velmi nekonformně. Začalo to sice již dříve, a to plně běžnou debatní tezí, avšak důsledek byl mnohem hlubší. Jaká byla ona podnětná teze? - Památky by měly být zakonzervovány a návštěvníky prohlíženy pouze v digitálních 3D modelech. Uznejte sami, teze velmi kontroverzní. A zvláště pro člověka, který se tématu památek a architektury věnuje dlouhodobě (a nyní už i profesně). Zajímalo mě však, jaký bude dojem debatérů poté, co opustí bezpečí tříd a vydají se do terénu. A zde se dostáváme k té pyramidě náhod. - Totiž, nejenže mi bylo umožněno se tohoto debatérského rozšiřování vědomostí účastnit, ale navíc jsme mohli podniknout cestu skutečně skoro až k pyramidám. Cestovali jsme o celá tisíciletí zpět, ovšem nikoli do severní Afriky, nýbrž do jihovýchodní Asie. Geograficky však nijak daleko: pouze do Karlových Varů. Památky totiž ze starověké Číny přicestovaly tam. V případě Terakotové armády to totiž je možné.
Tato osmitisícová hliněná armáda sice nepřiputovala celá (to by totiž kromě vestibulu karlovarského hotelu Thermal nejspíše obydlila i všechny jeho pokoje, přičemž by asi ani jeho celková kapacita i přes veškeré tamní architektonické vymoženosti nestačila; a možná by nestačily ani veškeré ubytovací kapacity celého největšího českého lázeňského města - už jen proto, že tolik stájí, kolik má tento unikát hliněných koní, v Karlových Varech určitě nemají), ovšem pozoruhodný byl i jen reprezentativní zlomek. Toho jsme byli svědky, avšak nejen toho. - Záhy jsme se totiž dozvěděli též to, že v případě všech z mnoha desítek kusů se jedná o certifikované kopie. Vozit po celém světě originály totiž není v čínském stylu - a troufám si tvrdit, že je to tak naprosto správně. - A zážitek? Jedinečný!
A tak jsme viděli nejen skutečný skvost, ale vlastně i to, jakým způsobem může být prezentován. Svůj názor o tom, jak s památkami nakládat, si samozřejmě musí každý debatér na základě relevantních informací utvořit sám. Ovšem toto jsou prvotřídní informace - a to, co jsme spatřili, je jedna z možných cest. Téma velice aktuální - i proto, že ČR sama má kulturních památek - vztaženo k ploše - enormní množství. A vlastně je to i námět, který se může k popřemýšlení hodit každému. I vy to někdy zkuste. Anebo si též zajeďte do Varů či někdy přijďte na debaťák, no ne?!
Autoři: Vladimír Arnošt (text), Daniel Schőn, sexta (foto)
