21. června 2024 - Dějepisná exkurze - den sedmý, poslední

Ráno nás opět vítá zamračenou oblohou. Po včerejším slunečném dni opět začíná poprchávat. Na to jsme ale už zvyklí. Sedáme do autobusu a jedeme směr Špýr. Naše putování po všech něj- tady pokračuje. Už jsme viděli nej-vyšší katedrálu (Mety), nej-větší gotickou katedrálu (Remeš), nej-starší románskou baziliku (Remeš), nej-slavnější rozhlednu (Paříž), nej-hrůznější místo válečného konfliktu (krvavá Omaha), tak jedeme na nej-větší románskou katedrálu, kde se ženil Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou. Řeknete si, další katedrála, ale tato je opět jiná, německý styl je vidět už jen na proužcích stavby (to známe jen z Toskánska). Zajímavé.

V odpoledních hodinách navštívíme technické muzeum, kde si projdeme jednotlivé expozice. Jde o jednu z nej-větších sbírek aut, letadel, vojenské techniky, ponorek, vesmírné techniky, motorů, ale i starých kolotočů, šicích strojů… prostě vše, co se dá schovat pod pojem technický. Něco se líbí víc, něco méně, každý si vybere to své. Počasí ukáže svou vlídnou tvář, sluníčko nás zahřívá. Stihneme i oběd a už sedáme do busu. Po cestě ještě řešíme problém s autobusem, řidiči to opraví a jedeme dál.

Přejíždíme hranice. Směr domů, do střední Evropy, do Čech, do Mostu, do postele, do… dost bylo cestování. Jsme sice trochu vyčerpaní, ale viděli jsme tolik zajímavostí, o kterých můžeme v příštích dnech vyprávět. Naše cesta sice končí, ale jak kdysi řekl jeden moudrý Francouz: „Na každém konci je krásné to, že něco nového a krásného začíná.“ Tak snad někdy příště na shledanou nad další reportáží z cest naší školy.

Autoři: Mgr. Zdeněk Vejražka (text), Mgr. Kamila Pelešková (foto)