1. prosince 2022 - Adamova jablka

Ve čtvrtek 1. prosince 2022 navštívil výběr studentů večerní představení divadelní inscenace Adamova jablka ve Švandově divadle v Praze. Představení se všem víceméně líbilo, přestože trvalo 90 minut bez přestávky. Tato skutečnost byla z části ale i pozitivní, neboť autobus se do Mostu vrátil už kolem 22. hodiny, namísto obvyklé půlnoci jako při jiných večerních představeních, což mnozí velmi ocenili. Vážíme si též opravdu pohodlných sedadel Švandova divadla.

Severní vítr je hořký

Černá komedie o tom, zda převychová farář neonacistu, nebo neonacista faráře. Tak zní popis divadelní adaptace norského filmu Adamova jablka (režie Anders Thomas Jensen), zhlédnuté dne 1. prosince 2022 ve Švandově divadle. Adaptaci režíroval jeden z nejbouřlivějších režisérů své generace, Jiří Pokorný.

Hra je dle mého postavena hlavně na podivuhodnosti, dokonce bych použil zdomácnělé slovo bizár. Neonacista Adam (Robert Jašków) se ocitne na faře na jakémsi nápravném pobytu. Tam jsou mu představeni spoluvězni alkoholik Gunnar (Matěj Anděl) a terorista Khalid (David Punčochář). Stará se o ně pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), který se dá popsat jako živoucí zázrak. Další postavy, kterých není mnoho, se též vyznačují pozoruhodnými vlastnostmi. Na bizarnosti této hry se podílí také její hlavní téma, patrné už z názvu, a to jsou jablka, respektive jablečný koláč, jehož pečení doslova mává s celou farou.

Po vizuální stránce se tato hra zavděčí hlavně vyznavačům minimalismu. Prosté kulisy disponující pouze klíčovými detaily se nacházejí na pódiu po celou dobu, scéna se tedy téměř nemění – s výjimkou nemocnice. A i když kulisy reprezentují různá místa, ať už v kostele nebo na zahradě, není divák nikdy dezorientován, protože aktuální kulisa je vždy přesně nasvícena. Autorem scénografie je Jan Štěpánek.

Za zmínku stojí též hudební doprovod. Ten zajišťuje živě Nikos Engonidis s pomocí jediného nástroje, a sice violoncella. V hudbě dominují hlavně jednoduché melodie nebo souzvuky, ve výjimečných případech nastupuje podpůrná hudba z reproduktorů, a to jen tam, kde by cello samotné nestačilo. Oceňuji také využití malého rádia na jevišti.

Jediný problém, který mám, je zařadit hru do šuplíku komedie. Jistě, severské filmy a dramata bývají obvykle drsné, a to bez ohledu na útvar. A ano, v Adamových jablcích se jistě vyskytují komické prvky, vždyť jsem se jim sám smál. Nicméně z nadhledu tuhle hru prostě nedokážu brát jako komedii. Osobně bych ji klasifikoval jako psychologické drama, s jistým nádechem absurdity.

Inscenaci doporučuji všem se smyslem pro černý humor a hlavně těm, kdo jsou v severských dramatech zabydleni více než já. Upozorňuji ale, že vám možná jedno zhlédnutí nemusí tak úplně stačit.

Autor: Martin Knol