8. až 11. listopadu 2018 - Milý deníčku,…
Milý deníčku, moc ráda bych ti napsala o tom, jaké byly naše čtyři SMoGáčské dny v Opavě. Bude to možná trochu delší, ale věř mi - bude to stát za to!
8. listopadu 2018 - den odjezdu
V 10 hodin ráno jsme se (mimo mě) sešli v naší hudebně a udělali si ještě zkoušku, abychom zjistili, jak na tom jsme a abychom vlastně byli nervózní, že nám to nejde - klasika před velkými věcmi, a pak je to stejně boží. Zkouška byla do 13 hodin. Poté jsme si zašli na oběd (opět kromě mě, protože já byla ve škole).
Ve 14 hodin jsme konečně nasedli do autobusu (už i se mnou) a vyrazili směr Opava!
Těšili jsme se moc, ale když si milý deníčku uvědomíš, že cesta trvá přes 6 hodin, nebyl bys z toho úplně nadšený. Každopádně cesta proběhla v pořádku. Někteří spali, někteří zpívali, někteří hráli hry, anebo si jen tak povídali.
Víš deníčku, na co jsme se těšili nejvíc? Na to, že bude večeře - znáš nás, jídlo je naše druhé jméno.
Když jsme dorazili tak před Mendelovým gymnáziem v Opavě na nás čekali 2 velmi sympatičtí mladíci, kteří se o nás měli celé 4 dny starat. Dovedli nás do naší "ložnice" (třídy), kam jsme jenom hodili tašky a doslova jsme utíkali směr jídelna! Večeře byla moc dobrá - nebyly špagety!!!!
Po večeři jsme si rozvrhli druhý den a šupky dupky šli spinkat.
9. listopadu 2018 - den před dnem D
V 8 hodin ráno jsme vstali. Ano deníčku, v 8 hodin ráno - brzy co? Opět jsme utíkali na snídani, která byla ve formě švédských stolů. Každý si našel to, co má rád.
Po snídani nás naši koloušci (to je označení pro ty 2 sympaťáky, co se o nás měli starat) dovedli do auly Střední školy průmyslové a umělecké, kde se konala soutěžní vystoupení. Měli jsme tam mít patnácti minutovou zvukovou zkoušku. No, zkusili jsme se tam akorát tak postavit a zkusit začátek jedné písničky a bylo po zvukovce.
, že bylo dobře, že byla jen tak krátká, protože byl den před soutěží, a to bylo ještě horší než zkouška ve škole.
Po zvukovce jsme se přesunuli opět do našeho velmi "prostorného" království, kde jsme se připravili na náš výchovný koncert ve Velkých Hošticích. Trochu jsme se báli, jak to celé dopadne.
V 10:45 jsme s kolouškama vyrazili na základní školu, aby se děti mohly ulejt ze školy alespoň na hodinu a my jim zpříjemnili dopoledne.
Zazpívali jsme jim nějaké skladby z našeho letního koncertu, soutěžní repertoár a vzhledem k tomu, že letos slavíme 100 leté výročí od vzniku ČSR, tak jsme si společně zazpívali i nejoblíbenější písničku T. G. Masaryka. Jo, moment deníčku, víš ty vůbec, jaká byla nejoblíbenější písnička Masaryka? No přece Ach synku, synku. Zpívali všichni. Děti, my, paní učitelky, páni učitelé, paní ředitelka a samozřejmě koloušci.
Všem se náš výchovný koncert moc líbil! Paní ředitelka za námi dokonce přišla a řekla, že by nám věřila i tu největší lež, protože naše zpívání bylo velmi přesvědčivé. Dokonce i někteří žáci za námi chodili a říkali, jak se jim to líbilo - což by nikdo od puberťáků nečekal, že ano.
Takže na to, jak jsme se báli, tak to bylo perfektní!
Když jsme se vrátili, čekal nás oběd.
V 16 hodin jsme šli na workshop, kde jsme se učili hymnu CPSPS - Cantamus a skladbu Ave Maria.
Po workshopu hned na večeři a po večeři hned na zahajovací koncert - ARTEP Orlová kostel sv. Hedviky.
Vrátili jsme se unavení, protože den utekl jako nic. Všechno bylo naplánované tak, že jsme se doopravdy nenudili. Usnuli jsme, ani nevíme jak.
10. listopadu 2018 - stříbrný den
Je to tady deníčku, den, kvůli kterému jsme sem jeli, den, kdy jde o vše.
No nic, vstali jsme asi o půl hodinky později. Na klasiku jsme šli, podotýkám šli, už jsme neutíkali na snídani. K snídani byly opět obložené stoly, takže si všichni našli to, co chtěli.
Po snídani začaly trochu zmatky. Rozezpívání, přezpívání soutěžního repertoáru a přípravy, abychom byli krásní.
Stihli jsme sotva mrknout a bylo 12 hodin a my stáli před aulou a čekali, až nás pustí ukázat, co umíme. Ve 12:15 to přišlo. Přišli jsme, postavili jsme se, usmívali jsme se, zazpívali jsme, odešli jsme, kámen ze srdce spadnul. Po soutěži jsme se převlékli, řekli si své dojmy a odešli se provětrat ven.
V 16 hodin jsme měli opět workshop, kde jsme se naučili skladbu Look at the world - nádherná skladba, kde se střídá ženský a mužský hlas (možná zazní i na našem Vánočním koncertu, ale je to tajemství, tak pšššt).
Po worshopu večeře a po večeři přípravy na závěrečný koncert dvorana zámku Hradec nad Moravicí.
V 19 hodin jsme tedy byli na cestě. Ano, teď jsme byli velice nervózní, protože právě na zámku jsme se měli dozvědět výsledky.
Usadili jsme se a poslouchali projevy, zazpívali si společné skladby, které jsme se naučili na workshopech a přišlo vyhlášení.
Nejprve se vyhlašovala povinná skladba. Tu vyhrál pěvecký sbor Gymnázia Havířov - gratulujeme.
A začalo se vyhlašovat dál. No, nebudu tě deníčku napínat, získali jsme STŘÍBRNÉ PÁSMOOOOOO!!!!!! To koukáš co? Po tom, jak jsem ti tady psala, že nám to nešlo a bla bla bla. No, měli jsme radost, protože práce jsme udělali hodně a nervů kvůli tomu bylo až až.
Jsme dobří prostě.
Absolutní vítěz byl SPS Konzervatoře Kroměříž - také gratulujeme.
Když jsme se vrátili ze zámku, šli jsme se podívat, doopravdy jen podívat, na diskotéku, která pro nás byla v tělocvičně připravena. No, odešli jsme z ní a povídali si v naší ložnici. Opět jsme usnuli, ani nevíme jak. Každopádně jsme usnuli spokojení.
11. listopadu 2018 - odjezd domů
Vstali jsme a zjistili, že všichni už odjeli. Zůstali jsme jen my. Bylo to takové smutné, když ještě pár hodin před tím byly sbory hezky pohromadě. No, tím nám došlo, že je konec a že je na čase jet domů a začít opět pracovat.
Došli jsme si na snídani, zabalili si a vyrazili domů.
Tímto bych ukončila náš 4 denní výlet do Opavy. Moc bych chtěla za celý sbor poděkovat naší milované Řepince, díky které jsme skončili STŘÍBRNÍ!!!!! Stále tomu nemůžu uvěřit (a určitě nejsem jediná).
Říkala jsem, že to bude trochu delší, haha.
Papapapapa deníčku, zase příště
Autoři: Markéta Rybínová (text), Mgr. Michal Smatana (foto)
