26. a 27. září 2018 - České nebe v katedrále svatého Víta

Po úterním vystoupení v divadle Rozmanitostí čekalo na SMoG několik hudebně nabitých dní, na něž se sbor od začátku školního roku pečlivě připravoval. Aby také ne - čekala na něj totiž příležitost, která se českému sboru naskytne opravdu velmi vzácně, a to zazpívat si v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha za doprovodu Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Panečku!

Zní to úžasně, ale rozhodně to není jednoduché realizovat. SMoG musel napřít všechny síly a tvrdě pracovat celé září, aby byl na jeho konci schopen náboženské oratorium České nebe, jehož autorem je nadaný mladý skladatel Jan Zástěra, spolu s ostatními čtyřmi sbory zapět. Podařilo se. A tak se ve středu 26. září nasedlo do autobusu a jelo se do Prahy, kde proběhla dlouhá generální zkouška. Zde měl sbor poprvé možnost slyšet kompletní koncert se všemi skladbami a nástroji, se všemi sbory, sólistkami, orchestrem i svatovítskými varhanami, jejichž velkolepý zvuk mrazil v zádech a dělal člověka malinkatým přesně tak jako kdysi naše předky. Zpěvákům ze SMoGu padla hudba ihned do oka (či spíše do ucha) a srdce jim plesalo nadšením, že se jim dostalo té pocty stát se součástí celého tohoto hudebního projektu.

Na druhý den, tedy ve čtvrtek 27. září, se jelo znovu. Tentokrát ovšem už ne jen na zkoušku, nýbrž na samotný koncert v katedrále. Vzduch byl nasáklý napětím a adrenalinem jako před každým vystoupením, s tím rozdílem, že nyní se jednalo o mimořádné dílo prezentované na mimořádném místě, jehož dlouhověká historie prostupovala člověkem na každém kroku. Když se sbory seřadily nahoře na kůru před obrovskými varhanami a zezdola se ozvaly první tóny oratoria, nikdo nepochyboval, že dílo bude úspěšné. Posluchači ihned pochopili jeho hudební výjimečnost, která dodávala historické stavbě, do níž pomalu uléhalo šero, další prvek dramatičnosti.

Vystoupení se vydařilo nejen díky skladateli, jenž se zároveň chopil dirigování orchestru a výborných sólistek, ale rovněž díky jinému mladému umělci, a to dirigentovi Matouši Pavlisovi, který se ujal sborů a varhan, a který byl pro sbor samotný tou nejdůležitější osobou.

Když potom na zpáteční cestě domů padala na zpěváky SMoGu, mezi nimiž byla i sbormistryně paní Řepová, pochopitelná únava, zároveň se do ní vmísil i pocit radosti z celé té krásné hudební mozaiky, v němž byl i náš sbor nyní kamínkem. A to se na pouti zvané "České nebe" ocital teprve v polovině…

Autoři: Eva Pitáková, 2.S (text), Mgr. Michal Smatana (foto)