11. prosince 2019 - Vánoční koncert pěveckého sboru SMoG

Dne 11. prosince bylo obzvláště chladné ráno. Mráz kreslil na skla oken aut i budov, a jinak tomu nebylo ani u oken a prosklených dveří dolní budovy našeho gymnázia. Uvnitř se ovšem topilo, a tak byli všichni studenti i učitelé dobře ukryti před zimou. Tedy, skoro všichni... Členové sboru SMoG toho rána tvořili výjimku. Nesešli se totiž v teplíčku školních stěn, nýbrž venku před budovou, oděni do čepic, rukavic a zimních kabátů, aby kolem desáté hodiny dopolední mohli vyrazit do mosteckého Kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zde se měl večer konat tradiční vánoční koncert.

Jako každý rok, ani tentokrát nechtěla paní sbormistryně Dana Řepová ponechat nic náhodě! A proto se celý sbor sešel v kostele už dopoledne. Nejen kvůli tomu, aby mohli účinkující zabrat místa svým blízkým, kteří se přijdou podívat; ale především kvůli zvukové zkoušce, jež tvoří velice důležitý prvek každého vystoupení. Inu otevřela se kostelní brána a na zpěváky dýchla ona specifická vůně, některým z nich dobře známá; některým vzácnější, ale o to více spjata právě s vánočními svátky. I uvnitř bylo již vánočno – svíčky, větévky, nejrůznější ozdoby a krásný stromeček v červeno-zlatých barvách dopomohly vytvořit tu správnou náladu, s níž se všichni s chutí pustili do zpěvu. A – v případě klavíristy Martina Straky a Lenky Lavičkové, která sbor ve dvou skladbách doprovázela na příčnou flétnu – také do hry.

Zkoušení však ještě zdaleka nebylo u konce. Kolem půl jedné dostali sice zpěváci rozchod, aby se mohli v klidu najíst, napít teplého čaje a pořádně se obléknout, avšak ve čtyři hodiny se v kostele opět sešli. A to s hosty, které paní Řepová na koncert přizvala. Jedním z nich byl skvělý podkrušnohorský varhaník Radek Turčáni. A tím druhým? Spřátelený teplický sbor Collegium hortense, který měl v posledním pásmu vystoupení spolu se SMoGem zazpívat několik skladeb, které tohoto podzimu zazněly během římské poutě v těch největších a nejkrásnějších vatikánských chrámech. Ale nepředbíhejme…

V půl šesté, kdy se venku již rozprostřela tma, a kostel zevnitř rozzářila jemná světla, se už nezkoušelo. Účinkující se odebrali do zákristie, kde si uložili věci a měli chvíli na to se finálně zotavit před svým výstupem. Mezitím se do kostela začali pomalu, ale jistě trousit návštěvníci. Jako by se v těch chvilkách zastavil čas. Lidé se mezi sebou poznávali, třásli si rukama s přáním hezkých svátků, usedali do lavic a povídali si. Čas ale přece jen neúprosně běžel, a tak se náhle ze shora z kůru rozduněly varhany.

V tu ránu všechno švitoření utichlo.

Na posluchače dopadla majestátnost mosteckého kostela umocněna hraním pana Turčániho. A potom, jako by z dáli, ozvaly se jemné dívčí hlasy. Skladba Ave Maria, kterou zpívaly, byla pro všechny poctivé návštěvníky vystoupení sboru SMoG znamením, že koncert právě začal.

Posléze šlo už všecko jako po másle. Mezitím, co dívky tiše opouštěly kůr, shromáždil se dole před oltářem SMoG Junior – přípravný sbor složený z velmi šikovných mladších zpěváků, který potěšil posluchače dvěma mile provedenými koledami. Ještě předtím však před něj předstoupil uvaděč Adam Novák, bez jehož charakteristického dramatického (leč pokorného) projevu, plného knižních slov a obratů, by si leckteří vánoční koncert SMoGu ani neuměli představit.

Kostelem se rozlehla energická koleda Den přeslavný, na níž se k dětem přidala i starší část sboru, která s nimi zazpívala ještě dvě skladby (mezi nimiž se nacházela i píseň Už z hor zní zvon jako pocta zesnulému Karlu Gottovi). Diváci se rozloučili se SMoGem Juniorem, a večer pokračoval.

Starší čtyřhlasý sbor měl pro své posluchače připravený pestrý různorodý program, mezi nimiž nechyběly ani písně z jejich tradičního repertoáru (jako tajemná Carol of the Bells, tradicionální Christmas Kumbaya, Last Christmas George Michaela, písně z vánočních filmů a další) ani novinky (například taneční Jazzová kantáta či další, poněkud ponuřejší Ave Maria). Ačkoli letos nebylo z důvodu veliké náročnosti celé římské akce tolik prostoru ke zkoušení vlastních věcí, přece jen se paní sbormistryni Daně Řepové povedlo všechny zkoušky úžasně zkoordinovat tak, že byl sbor skvěle připravený podat ten nejlepší možný výkon. Podle nadšené odezvy osluchačů se mu to skutečně podařilo.

Jak již bylo zmíněno – poslední část koncertu byla věnována římskému repertoáru. Ke SMoGu se připojili skvělí zpěváci teplického Collegia hortense a pomohli tak vytvořit samotný vrchol celého vystoupení. Tentokrát se ujala slova sama paní Řepová. Krátce, ale od srdce všem přítomným pověděla o tom, co všechno znamenalo zúčastnit se národní poutě do Říma - o těžkých, byť nádherných hudebních dílech, která se byla zapotřebí naučit; o obrovské spoustě práce, zkoušek, cestování a časové vytíženosti… a také o nesmírném vděku, že se právě náš sbor mohl stát součástí takto jedinečné akce a zpívat v prostorách, v nichž si obyčejný smrtelník jen tak nezazpívá.

Těleso divákům zapělo čtyři skladby. Tři z dílny hlavního skladatele a dirigenta Jana Zástěry (mezi nimiž byla i samotná poutní píseň), jež za něj s velikou pokorou a profesionalitou oddirigoval kdo jiný než právě paní Řepová. A jednu z dílny sbormistra Matouše Pavlise, který si ji na místě oddirigoval sám; s obvyklým plným nasazením a nadšením. To vše za doprovodu úžasného Martina Straky, který se dokázal naučit náročné skladby během velice krátké doby.

Nakonec paní Řepová srdečně poděkovala všem, kdo se podíleli na koncertu a jeho přípravách (zvláštní poděkování patřilo Tomáši Vargovi, který jí nespočetněkrát asistoval na zkouškách a soustředěních, a jehož nazvala svou pravou rukou). Neopomněla nikoho, ani samotné sboristy. Přitom nebýt právě jí - jejího laskavého, avšak důsledného přístupu; její zodpovědnosti, statečnosti a neuvěřitelné energie; její jedinečné osobnosti a umělecké vnímavosti - žádný z těchto krásných zážitků by se nikdy nekonal…

Na samotný závěr pak opět zaduly varhany, doprovázející všem dobře známou poslední píseň večera – koledu Narodil se Kristus Pán.

A mráz už opět nemilosrdně dorážel. A přece, leč navenek promrzlí, pocítili všichni v kostele teplo, na které byla i prosincová zima krátká. Hřálo totiž u srdíčka…

Autoři: Eva Pitáková, 3.S (text), Mgr. Michal Smatana (foto)